Zpátky na blogu

Nazdar hlavy. S blogováním jsem seknul před šesti lety, protože éra YouTube neúprosně šlapala psanýmu slovu na hřbet a já jsem nechtěl stát vzadu. Tehdy jsem si, samozřejmě, musel okamžitě založit účet na Troubě (YouTube) a s velkou vervou sobě vlastní, jsem se jal natáčet zábavná videa.

Šest let je dlouhá doba, jen co je pravda, ovšem za tu dlouhou dobu se mi podařilo nahodit na Troubu neuvěřitelných pět videí! Pět!!! To je zralý na platinový tlačítko přímo od ředitele Googlu a pompézní oslavu plnou šáňa, ruskýho kaviáru a normovaných zaoceánských prostitutek.

Skoro všechny ty videa jsem nedávno smazal, protože stály za prd, a svůj kanál si nechávám pro strejdu Příhodu, kterej umí být občas i hodnej. Mám v plánu s Troubou pokračovat, ale až ve chvíli, kdy to budu mít trochu víc promyšlený.

Říkal jsem si, že se vrátím k psanýmu slovu, protože mě to baví, babička a moje paní učitelka ze základky povídaly, že mi to i jde, tak co to nezkusit. Občas mám tendence něco jakože blogovat na sociálních sítích, ale tam zas lidi nebaví číst elaboráty, a víte co? Já miluju elaboráty!!!

Otázkou však zůstává, jestli je to v dnešní době ještě vůbec k něčemu dobrý. Myslím psaný blogy. Jestli je YouTube a Patreon už úplně nevytlačily z toho pomyslnýho ringu… V mým případě sumo ringu. Jestli není lepší se na to rovnou vyprdnout a zbytečně si tak nezapatlat klávesnici.

Udělám si tady takovou malou soutěž. Hoďte mi váš názor na tuto úvahu do komentářů a já to zhovnotím (ne, to není chyba, to je tak schválně). Když tu do týdne nebude ani jeden komentář, půjdu si zaplavat.

Napsat komentář