Zpátky na blogu

Nazdar hlavy. S blogováním jsem seknul před šesti lety, protože éra YouTube neúprosně šlapala psanýmu slovu na hřbet a já jsem nechtěl stát vzadu. Tehdy jsem si, samozřejmě, musel okamžitě založit účet na Troubě (YouTube) a s velkou vervou sobě vlastní, jsem se jal natáčet zábavná videa.

Šest let je dlouhá doba, jen co je pravda, ovšem za tu dlouhou dobu se mi podařilo nahodit na Troubu neuvěřitelných pět videí! Pět!!! To je zralý na platinový tlačítko přímo od ředitele Googlu a pompézní oslavu plnou šáňa, ruskýho kaviáru a normovaných zaoceánských prostitutek.

Skoro všechny ty videa jsem nedávno smazal, protože stály za prd, a svůj kanál si nechávám pro strejdu Příhodu, kterej umí být občas i hodnej. Mám v plánu s Troubou pokračovat, ale až ve chvíli, kdy to budu mít trochu víc promyšlený.

Říkal jsem si, že se vrátím k psanýmu slovu, protože mě to baví, babička a moje paní učitelka ze základky povídaly, že mi to i jde, tak co to nezkusit. Občas mám tendence něco jakože blogovat na sociálních sítích, ale tam zas lidi nebaví číst elaboráty, a víte co? Já miluju elaboráty!!!

Otázkou však zůstává, jestli je to v dnešní době ještě vůbec k něčemu dobrý. Myslím psaný blogy. Jestli je YouTube a Patreon už úplně nevytlačily z toho pomyslnýho ringu… V mým případě sumo ringu. Jestli není lepší se na to rovnou vyprdnout a zbytečně si tak nezapatlat klávesnici.

Udělám si tady takovou malou soutěž. Hoďte mi váš názor na tuto úvahu do komentářů a já to zhovnotím (ne, to není chyba, to je tak schválně). Když tu do týdne nebude ani jeden komentář, půjdu si zaplavat.

Divný reklamy

Občas nechápu některé věci nebo skutky v některých reklamách, který běží v bedně. Já vím, že je to prkotina, ale mně to pořád vrtá lebkou. A protože se mi nechce přemýšlet nad starostma, musím přemýšlet nad tímhle, abych neměl v mozkovně vzduchoprázdno.

Tady jsou ty divný věci:

Bezdotyková pumpička na mýdlo

Rozchechtaná dítka přiběhnou do chalupy celá od blata a na umyvadle stojí velmi prapodivná dóza. Nakřápnutý hlas vypravěčky říká, že „když se děti vrátí špinavé z venku, to poslední čeho by se měly dotýkat je špinavá pumpička na mýdlo“. Tak je tu bezdotyková, před kterou stačí jen mávnout a ona vám sama vykydne do ruky mýdlo. Jak ve Star Treku, co? Continue reading

Jen zlo může pomoci dobru – Nové motto pravdoláskařů

Včera jsem si přečetl zprávu o tom, že autora blogu Hudební masakry, Jardu Konáše, na Facebooku zabanovali kvůli facebookové stránce jeho blogu. Důvodem byli hodní lidé, kterým se Jarda obouval do oblíbených interpretů, čímž se stal zlým a tudíž bylo potřeba jeho stránku neúnavně nahlašovat. Jediný způsob, jak nastolit mír, je asi tím pádem vymýcení všech nepřátel. Tato praktika se bohužel objevuje u „hodných“ lidí čím dál častěji a já teď přemýšlím, jestli se díky tomu ty „zlé“ a „hodné“ role neobrátily.

Hudební masakry jsou zlý démon!

Blog jménem Hudební masakry mluví, jak už sám název napovídá, o interpretech, kapelách, muzikantech a vůbec o všem tragickém a příšerném ve světě hudby. Autor blogu Jarda Konáš se v muzice pohybuje už celkem dlouho. Je to muzikant, skladatel, textař a v této době už spíš pomáhá s organizacemi a pořádáním festivalů a podobně. Jako takového ho pochopitelně rozčiluje stále rostoucí procento kapel, či zpěváků, kterým se podařilo dostat na vrchol jen díky svojí tragičnosti. Abychom si rozuměli, existují kapely, které oplývají kvalitním a dobře poslouchatelným materiálem a ani pes po nich neštěkne, protože to dneska nikoho nezajímá. Pak přijde nějaký trdlo, který se natočí mobilem, jak se ztrapňuje v obýváku nesrozumitelným rapováním o jeho odporu vůči Vánocům a i přesto, že to trhá uši, se za chvíli tento hnus šíří po celém netu, pořadatelé si jej zvou na fesťáky a z hloupýho Honzy, který nic neumí, je rázem hvězda.  A o tomhle píšou Hudební masakry. Dál taky o samohrajkářích z plesů, českých celebritách, kterým se něco nepovedlo atd atd.

Continue reading

Obchody s dluhem

Původně jsem tento článek psát nechtěl, ale nějak mi to nedá. Říkal jsem si, že to nechám plavat, protože se mi nechce šťourat ve věcech, které by mi mohly být úplně ukradené, protože se mě ani trochu netýkají. Jenže mi to pořád vrtá hlavou a chci se o to s vámi podělit.

Co je Multi Level Marketing?

Multi Level Marketing (MLM), nebo také síťový makreting, je jedna z forem podnikání, nebo lépe řečeno jedna z právních forem firemního marketingu. Ty jsou různé, od korporací (s.r.o., a.s., v.o.s., k.s.,…), přes Franchising (Mc Donald, KFC, …) až po MLM a další. Zjednodušeně jde v „mulťáku“ o to, že se stanoví nějaký produkt, se kterým se obchoduje a pak jen sháníte další lidi pod sebe, ze kterých vám jdou prémie, pokud se jim daří onen produkt prodávat. Z těch nejznámějších firem provozujících MLM jsou například AVON nebo Herbalife. Někdo fungování MLM nazývá jako pyramida nebo letadlo, ale to jsou zas trochu jiné věci, ačkoliv fungují na stejném principu. Continue reading

Komerčka překvapila

Můj poslední článek zde na blogu je o tom, jak se mnou vyběhla Komerční banka (článek ZDE). Pokud si jej přečtete celý, bude vám jasné, že si tato instituce u mě asi udělala velký vroubek. Nicméně, k mému překvapení, Komerčka na článek zareagovala velmi rychle a věci se začaly hýbat směrem k jejich vyřešení.

Už pod samotným článkem si můžete všimnout, že jeden z komentářů je přiložen samotnou Komerční bankou. Píšou, že je situace mrzí a můžou ji prověřit. Napsal jsem jim tedy e-mail a ještě ten den mi odpověděli, jak by se dala situace řešit. Po vzájemné domluvě jsme se dohodli na východisku, které celou věc v podstatě uzavřelo. Já jsem spokojen. Že mi potom dopis s vyjádřením zase přišel na starou adresu, už v tuto chvíli vzal čert. Continue reading